Navigace
Obsah
Štědrý večer
(autor : Terka Trčková )
Byl krásný, bílý večer. Vločky sněhu lehce poletovaly v lehkém vánku a na její bledé a promrzlé tváři lehce stékala teplá, pálivá slza. Okolo ní chodila spousta lidí. Někteří se šli projít po vydatné večeři a zatímco se děti většinou s maminkami procházely, tatínkové doma chystali vánoční nadílku.
,,Ahoj“ přišla k ní malá hnědovlasá holčička zahalená do zimního oblečení od hlavy až k patě. ,,Ahoj,“ řekla promrzle i ona a stále se opírala a opadanou omítku kostelní zdi. Seděla tam jen v roztrhaných kalhotách, chabém svetříku a plátěných „vietnamkách“. Malé děvčátko si začalo zoufale odmotávat šálu a podalo ji mladé dívce. ,,Na, ať nezmrzneš,“ řekla do ticha malá holčička a děvče natáhlo prosebně ruku.
,,Měla bys sis ji nechat. Ať nenastydneš.“ -,,Ne je tvoje,“ odvětila malá a šálu jí ovázala okolo krku.
,,Emičko, kde jsi?“ slyší volat ženský hlas. ,,Promiň už musím jít. Maminka volá. Veselé Vánoce!“ řekne ještě malá Ema. ,,Veselé Vánoce“ špitne i mladá dívka a ještě více se zatočí do klubíčka, aby alespoň malinko udržela teplo. Zavře pevně oči a vidí čtyři krásné hořící adventní svíce. V rohu rozsvícený vánoční stromeček, v rádiu hrají koledy. Tatínek v koupelně zabíjí kapra a maminka dělá bramborový salát. Jak moc ráda vzpomíná na svoji milovanou rodinu. Dala by všechno, aby mohla s nimi opět být, opět vidět to krásné nadšení v očích své matky, když rozbaluje vánoční dárek od ní.
,,Pssssst!“ zasyčel někdo a vytáhl ji z krásného snění. ,,Ty jsi Patricie, viď ?“ zašeptal hoch v jejím věku. Ona jen kývla hlavou na souhlas a hlasitě se rozkašlala. ,,Pojď“ natáhl k ní ruku a ona se na něj se strachem podívala. Moc s ním chtěla jít, ale něco jí bránilo. Nevěděla co, ale cítila, že když půjde s ním, bude se mít dobře. ,,Neboj se. Chci ti pomoci,“ zašeptal do ticha. Patricie pevně chytla jeho ruku a pokoušela se vstát, ale zamotala se jí hlava a ona se do ní praštila o kostelní zeď, ze které se uvolnil kus omítky. ,,Jsi v pořádku?“ zeptal se mladík vyděšeně, trhem hlavy si z očí odhrnul ofinu a pohlédl na dívku krásnýma kočičíma očima. ,,Ano,“ odvětila tiše a znovu se pokoušela vstát. Šlo to těžce, protože její nohy byly už moc promrzlé a zdřevěnělé. Hoch ji pevně uchopil okolo ramen a dívka se k němu ještě více přivinula. Sníh se začal sypat hustěji. Schylovalo se k pořádné vánici, chlapec to poznal. Sundal si tedy svoji bundu a opatrně ji přehodil Patricii přes ramena. ,,Děkuji,“ hlesla tiše a znovu se k němu přivinula. Cítila se u něj v bezpečí. ,,Pojď,“ zašeptal a vedl ji na náměstí k rozsvícenému vánočnímu stromečku. Jak tak pomalu procházeli tmavými uličkami, viděli snad v každém okně vánoční ozdoby a uvnitř stromeček obsypaný dárky.
Vítr sílil a sníh je oba štípal do tváří. Hoch se snažil dívku ochránit, ale ona byla příliš slabá. Ten osudný týden strávený v zimě pod širým nebem se na ní podepsal. Byla vyčerpaná, hladová o žízni ani nemluvě. Její tělo bylo promrzlé na kost. Dívka cítila, že už dál nemůže. Cítila přicházející mdloby. Chvilkami se jí zatmělo před očima. Chlapec si toho všiml a ještě pevněji ji přitiskl k sobě. Takhle si Štědrý večer asi opravdu nepředstavoval.
Dívka najednou omdlela a skácela se na promrzlou a zledovatělou zem.
,,Patricie!“ zvolal vystrašeně hoch, opatrně si k ní klekl a hladil ji po lícních kostech. Dívka ho nevnímala, jen se lehce usmála. Z posledních sil jen vydechla: ,,Mami…“ a její úsměv zmizel. Slza, která se kutálela po chlapcově tváři se roztříštila na miliony dalších kapiček o její rty. On vyndal z kapsy malý červený dáreček s zelenou pentlí. ,,Veselé Vánoce…“ políbil ji na čelo. Nedýchala, ale to on moc dobře věděl. Sice ho to uvnitř bolelo a svíralo, ale byl jsi jist, že je šťastná…byla totiž u své milované rodiny…
