Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Rezervace, ubytování

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 2
DNES: 39
TÝDEN: 991
CELKEM: 560002

Práce

Pracovní nabídky

Obsah

Cyklistická trasa A - část A2
(autor Ing. S. Haš)
 
Popis trasy A2: Rožmitál – Spálená bouda – Třemšín - Voltuš
Délka trasy:  28 km (od napojení z trasy A1 20 km)
                                     
mapka A2
Z Rožmitálu od autobusového nádraží můžeme jet vpravo po silnici přes Starý Rožmitál do Věšína. Za koncem obce je ze silnice odbočka, kudy pojedeme po zelené značce na křižovatku cest, odkud se vydáme po žluté značce ke Spálené boudě.
 
  • Napojení ze spojky z trasy A1

Odtud pokračujeme po žluté a po úbočí vrchu Na Skalách míjíme přírodní rezervaci buků a jedlí s bohatou květenou.
 
V těchto místech byl uskutečněn v roce 1946 první letní tábor skautské organizace, znovuzřízené po druhé světové válce.

Asi 1,5 km odtud ve směru k Míšovu je možné najít studánku zvanou Podbuk.  Žlutá značka nás dovede k další přírodní rezervaci, zvané Getsemanská zahrada.
 
Ta byla zřízena v roce 1933 pro ochranu přirozených brdských porostů se vzácnými rostlinami: vraním okem, kyčelnicí devítilistou, sasankou pryskyřníkovitou, třtinou chloupkatou, kokoříkem přeslenitým, omějem vlčím morem a orlíčkem planým.
Původně byla rezervace rozdělena na 2 části: severní suchou část na hlavním hřebeni a jižní část, podmáčenou, která s četnými vývraty vytváří obraz přirozeného pralesa. Dnes jsou obě části getsemanské zahrady sloučeny (Přírodní rezervace Getsemanka) a ochrana je rozšířena ještě na fragmenty přirozených porostů horských bučin, olšin, suťových lesů, lišejníků (např. dutohlávky norské) a některých živočichů.

Žlutá značka nás povede cestou mezi rezervacemi Na Skalách a Getsemankou. Cestou na pokraji Getsemanské zahrady mineme Stupkův kříž.
 
Vysoký litinový kříž s Kristem, zasazený do kamenného soklu upomíná na dřevorubce Stupku, který zde zemřel po úderu blesku.

Po žluté se dostaneme k lovecké chatě Roubenka.
 
To je jedna ze strážných chat, kde drželi hajní noční služby, aby zabránili loupení zvěře pytláky. Takové chaty měly nutné vybavení, stůl, židle. Kavalec vystlaný slámou, kamna, někdy i kachlová. Aby se hajný mohl bránit při přepadení pytláky, byly ve stěně chaty zevnitř uzavíratelné průzory. Ve strážných chatách bylo také možné najít úkryt před velkými dešti a bouřkami.

Od Roubenky je to asi 1,5 km na rozcestí pod vrcholem  Hengstu (757 m n.m.). Zde opustíme žlutou značku a jedeme rovně po úbočí Hengstu a nevýrazným sedlem mezi Holým vrchem (788 m n.m.) a Křemelem (790 m n.m.) přejedeme třemšínský hřeben a sjedeme na rozcestí se studánkou Kobylí hlava. Odtud vpravo po červené a modré značce dojedeme k Třemšínské boudě. Od Třemšínské boudy je to 600 m na vrchol Třemšín (827 m n.m.).
 
Třemšín není nejvyšším vrchem Brd, ale má své největší kouzlo. Jeho hřeben vystupuje k obloze samostatně, ze severu ani z jihu není zakrýván žádnými jinými kopci. Je králem brdských lesů, jak ho koncem 19. století označil básník Jaroslav Vrchlický. Obyvatelé Rožmitála a přilehlých obcí i občané z opačné strany vrcholu, z okolí Hvožďan, považovali Třemšín za téměř posvátné místo, za genius loci této části české krajiny. Třemšín se svou minulostí i bájemi, kolem něho opředenými, se stal i symbolem národního obrození.

Jsou jisté předpoklady, že podle uspořádání terénu na vrcholu Třemšína bylo již v pravěku osídlení. Hrad zde stál od 13. století, v roce 1424 byl zbořen husity a pak už nebyl nikdy obnoven. Zříceniny hradu ale motivovaly k vytváření mnoha bajek a pověstí a lákal i hledače pokladů. Obyvatelé okolí Třemšína ale tento vrchol měli stále v úctě, v roce 1771 zde rožmitálský lesmistr nechal vybudovat kapličku a pozdější vládce rožmitálského panství arcibiskup Vilém Florentin kníže Salm-Salm nechal vykácet vrchol a vytvořit zde parkové prostředí. Ve druhé polovině 19. století, v období národního obrození, se stalo toto místo několikrát místem poutního setkávání občanů z okolních obcí a cílem výletů mnoha vlasteneckých spolků a Sokolů.

Po druhé světové válce se konalo několik pokusů, jak obnovit poutě na Třemšíně. Ale tradicí se tehdy poutě nestaly. Dnes je o Třemšín převážně turistický zájem, ale pořádají se sem občas i různé skupinové výlety a v místní kapličce se konají i náboženské obřady a Třemšín je stále považován za uctívané místo kraje. Tradiční poutě se již několik let opět konají.

Třemšín má také svou historickou úlohu z doby 2. světové války. Ve zdejších lesích bylo vybudováno několik úkrytů pro uprchlé sovětské vojáky, parašutisty a domácí obyvatele, kteří se pro svou odbojovou činnost museli schovávat. Dva zachovalé bunkry byly vytvořeny přímo na jižním svahu pod vrcholem Třemšína. Ty byly ovšem na podzim roku 1944 odhaleny.

Svou historii má i rozhledna na Třemšíně. První dřevěnou čtyřpatrovou osmnáctimetrovou věž nechal postavit v roce 1888 arcibiskup František hrabě Schonborn. Její čas se nachýlil na počátku první světové války a v roce 1915 musela být z bezpečnostních důvodů zbořena. Po ukončení války bylo mnoho pokusů jak rozhlednu obnovit, nejlépe ještě s výstavbou turistické chaty, ale všechny snahy byly zatím až dosud marné. Na Třemšíně se sice objevila věž, ale jen geodetická. Snahy o postavení nové rozhledny však stále trvají a v současnosti opět nabývají reálných rozměrů. Tak snad někdy v brzké budoucnosti ...

S vrcholu Třemšína se vrátíme po červené, zelené a modré ke kamenné Třemšínské boudě.
 
Třemšínská bouda byla postavena v polovině 19. století, původně zřejmě jako kaple, později upravená jako útulna a byl jí vestavěn komín. V roce 2007 byla opravena Lesy České republiky, závodem Dobříš do historické podoby a opět slouží turistům. Poblíž chaty je upomínka na knížecího arcibiskupského lesmistra Karla Gangloffa (1809 – 1879), který se zasloužil o hospodářskou úpravu zdejších lesů a byl také známým vynálezcem lesnických měřicích přístrojů a výrobních strojů. Jmenujme alespoň lesnický planimetr (přístroj na rychlé určování ploch z map a plánů), dendrometr (pro stanovení průměru kmene stromů v jakékoliv výšce), stroj na výrobu šindele pro krytí střech domů, stroj na výrobu zápalkových dřívek. Na místě u Třemšínské boudy, kde rád pobýval, si nechal postavit lavičku a u ní na hrubě opracovaném žulovém podstavci litinový kříž, dnes nazývaný Gangloffův kříž. Aby dobře ladil s prostředím, je vytvořen ve formě dvou zkřížených větví mladého buku, svázaných provazem. 

Od Třemšínské boudy pojedeme po zelené značce vpravo kolem Gejzovy studánky k rybníčku Buda, odtud vlevo k hájovně Na Dědku.
 
Hájovna má smutný příběh z konce 2. světové války. Scházeli se v ní členové odboje a sovětští partyzáni. Na podzim 1944 sem vtrhlo komando německého gestapa. Našli zde ale jen hajného se svým synem, kteří se bránili loveckými puškami. Syn zde byl zastřelen a otec zemřel za tři dny v nemocnici. Je zde umístěna jejich pamětní deska.
Dnes tuto hájovnu užívají rožmitálští skauti a propůjčují ji i jiným skautským oddílům a dětským organizacím.

U hájovny vjedeme na silnici a cestou vlevo dojedeme k místu, kde silnici přetíná modře značená cesta. Zde odbočíme vpravo, dojedeme na rozcestí Štadruž (je zde studánka). Odtud povede naše putování vlevo po žluté značce k mohyle J. J. Ryby před obcí Voltuš. Z Voltuše můžeme sjet po silnici do Rožmitála, nebo ulicemi po okraji obce vjedeme na polní cestu, která vede k areálu bývalých kasáren. Dostaneme se tak k výchozímu bodu naučné stezky U drtiče – Bílá skála, která vede pod vrchem Štěrbina (753 m n.m.)

Pokud vám někdo pohlídá kola, na 2,5 km okruhu po lesních cestách, pěšinách a po lesním terénu, třeba i s kamenným podkladem, se můžete ledacos dozvědět o přírodě, kterou procházíte. Na informačních panelech se dozvíte o místních porostech, savcích, ptácích a hmyzu. Během cesty můžete odpočívat na krytých lavičkách nebo v altánu U drtiče, odkud je krásný výhled na celé rožmitálské údolí.