Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Rezervace, ubytování

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 3
DNES: 44
TÝDEN: 976
CELKEM: 527923

Práce

Pracovní nabídky

Obsah

Cyklistická trasa B
(autor Ing. S. Haš)

Popis trasy B: Rožmitál p. Tř. - Nepomuk – Lázský a Pilský rybník - Vysoká
Délka trasy:  33 km
 
mapka B

Začátek trasy je u autobusového nádraží v Rožmitále p. Tř. Odtud se vydáme po zelené turistické značce na silnici kolem Podzámeckého rybníka a vlevo jižním směrem k náměstí. Ihned za první křižovatkou a po přejezdu mostku je na rohu ulice "Příkopy" dům s pamětní deskou. Zde bývala škola, na které působil učitel a hudební skladatel Jakub Jan Ryba. Pak vjedeme na západní část náměstí a vpravo se dáme Hofmeisterovou ulicí. Za zatáčkou je po pravé straně dům, kde působil spisovatel Rudolf Richard Hofmeister  a za ním dále stojí hezký roubený domek zvaný Platejz. Za stavidly rybníka odbočíme vpravo ke starodávné lípě a za ní pojedeme alejí Johanky z Rožmitálu s hezkým výhledem na Podzámecký rybník. Na konci aleje můžeme navštívit Cvokařské muzeum a pak vjedeme do Starého Rožmitálu.  Pojedeme kolem kostela Povýšení svatého Kříže, přejedeme hlavní silnici do Plzně a jedeme kolem bývalého morového hřbitova u Nového rybníka (kde byl poté, co si vzal život, pohřben J.J. Ryba) na křižovatku cest u tábořiště u Sobenského rybníka.
 
Sobenský rybník o rozloze 2 ha je obklopen mnoha chatami. Pod hrází stával kdysi vodní mlýn, ten však byl při velké povodni v roce 1895 zničen vodou, protékající protrženou hrází rybníka.
Rybník s hrází vysokou 5,6 m a délkou 165 m byl obnoven až v roce 1950. Dnes jsou pod jeho hrází rekreační tábory.
 
Z křižovatky jedeme vpravo po modré značce do obce Nepomuk. Odtud jedeme po cyklistické trase  8190 k místu zvaném Svatý Florián.  Zde poblíž sedla mezi Malým Tokem (844 m n.m.)  a Plešcem (786 m n.m.) stávala strážní Floriánova bouda. Zanikla před druhou světovou válkou. Od tohoto místa jedeme po modré značce tak zvanou Havelskou cestou na křižovatku k asi desetihektarové louce s názvem Skelná Huť.
 
Louka je chráněná jako typická brdská luční enkláva. Na louce rostou smilkové a bezkolencové rostliny, jsou zde slatiniště s výskytem vrby rozmarýnolisté, hadilky obecné a dalších typicky brdských rostlin.
V polovině 18. století tu bývala sklárna, která měla samozřejmě zabezpečen dostatečný přísun dřeva. Dostatek vody byl zajištěn kanálem z pramenišť Litavky vedoucím do malého rybníka poblíž huti.
V blízkosti huti byla postavena rozsáhlá sklářská osada, nazývaná po majiteli sklárny „Adlerwald“.
Huť i osada byly po roce 1783 zrušeny. Dnes zde zůstávají jen základy bývalé myslivny, nedaleká stodola, malý rybníček a studna s dobrou vodou.

Od Skelné Huti zabočíme po cestě vpravo a jedeme kolem Lázského rybníka (vodní nádrž Láz), kde můžeme sjet ze silnice a odpočinout si. Pohled přes rybník k jeho hrázi je velmi příjemný. Po znovunasednutí na kolo ujedeme asi 1 km a odbočíme vlevo na cyklotrasu 8198 ke hrázi Pilské vodní nádrže. Zajedeme ještě kousek cesty rovně, k jezírku u Pilské.
 
Lázský rybník byl vybudován v letech 1818 až 1822. U pravého boku hráze byl vytvořen přeliv se stupňovitě upraveným skluzem, v levé části hráze bylo uloženo výpustné potrubí. Voda z rybníka se odváděla 12 km dlouhou strouhou k Březovým Horám (dnes součást města Příbram), kde napájela důlní a hutní provozy.
Okolí Lázského rybníka upomínalo na horské jezero. Lidé sem chodívali na procházky a bývaly zde také letní dětské tábory. V roce 1947 tu byl i tábor rožmitálských skautů.  Od roku 1960 slouží vodní nádrž Láz  jako zdroj pitné vody pro město Příbram. Její hráz má výšku 15,7 m, délku 345 metrů a šířku v koruně 5 metrů. Vodní plocha je přes 16 ha. V nádrži roste kriticky ohrožená pobřežnice jednokvětá a také rosnatka okrouhlolistá. Žijí zde čolek obecný i horský a rosnička zelená. Voda z nádrže se přivádí ocelovým potrubím do úpravny v Kozičíně a odtud je rozváděna do příbramské vodovodní sítě.

Pilská vodní nádrž byla postavena také pro napájení březohorských důlních děl a hutních provozů v okolí Příbramě. Na jejím místě byl původně rybník, pod kterým stávala pila, stoupa na drcení křemene pro nedalůekou skelnou huť a opodál hájovna. V roce 1848 bylo rozhodnuto o stavbě velké nádrže, kterou provázelo kvůli nevhodnému geologickému podloží mnoho problémů při stavbě i při jejím dalším provozování. Hráz nádrže o délce 380 m je 20 m vysoká. Pilský rybník byl od konce 19. století oblíbeným turistickým cílem. Chladná voda umožňovala v parných dnech příjemné osvěžení. V blízké hájovně bylo možné se občerstvit. Turistický ruch zde ustal v polovině 20. století, kdy byl podstatně rozšířen brdský vojenský újezd. Pilský rybník byl pak upravován a stal se vodárenskou nádrží. Její plocha při plném vzdutí je 22,8 ha. V nádrži žijí chránění živočichové čolek obecný a horský a užovka hladká. Na březích nádrže jsou četná vřesoviště a přechodová rašeliniště se suchopýrem úzkolistým a pochvatým, klikvou bahenní a rosnatkou okrouhlolistou
.

Od Pilské vodní nádrže pojedeme po zelené značce Prokopskou cestou podél Pilského potoka do Bohutína. Cestou mineme roubenou hájovnu U Prokopa.
 
Podle dnešních výzkumů je právě v těchto místech doložena první těžba rud (rýžováním z Pilského potoka) a pochází odtud první dokument o hutnictví na Příbramsku z roku 1311. O této události informuje dnes pamětní deska, osazená v kameni u turistického odpočívadla. Na opačné straně silnice je také studánka, nazývaná U Prokopa.

Obec Bohutín má dnes čtyři části: Bohutín, Havírna, Vysoká Pec a Tisová. Nejstarší historická zmínka je o Tisové (1298). Vysoká Pec je spojena s rozvojem příbramské hutní výroby a Havírna s Tisovou těžbou stříbrných rud. Nejvýznamnější zde byl důl korunního prince Rudolfa. Ostatní doly již nedosahovaly velkých hloubek, byly označovány jako těžní jámy (František, Štěpánka, Hůrka a ve Vysoké Peci Řimbaba).
Nad jižní částí Bohutína je nevelké návrší a něm stojí majestátný novogotický kostel z roku 1887.
Na řece Litavce jsou dnes 2 mlýny. Ten na jihovýchodním okraji Bohutína je považován za nejhezší na celé Litavce. Je v něm dosud zachováno veškeré mlýnské zařízení a bývalá pila na řezání šindele. Mezi Havírnou a Vysokou Pecí je Vysokopecký rybník, nad nímž je Hornické muzeum Řimbaba.
              

V Bohutíně na křižovatce, kde stojí pomník padlým vojákům, jedeme vpravo do kopce ke kostelu. Těsně za ním je  vlevo odbočující silnice, po které dojedeme na okraj obce Vysoká k zámku.
 

První zmínka o obci Vysoká je ze 14. století. V průběhu let se hovoří o Vysoké jako o tvrzi, kde bylo obytné stavení, sklepy, hospodářské budovy zahrady, chmelnice, pivovar, ovčín a kaple. Ves se pak rozšiřovala a poklidně zde žili  havíři a chalupníci s malými políčky.
Obec se stala zajímavou až když se sem přistěhoval významný hudební skladatel Antonín Dvořák.
Jeho švagr, hrabě Václav Kounic, zde nechal v roce 1878 postavit u lesa malý zámek s rozsáhlým parkem, oborou  a jezírky. Antonín  Dvořák sem často jezdíval jako host Kounicových a pobýval ve správcovském dvorci na kraji obory. Traduje se, že u jednoho jezírka nacházel inspirace ke komponování opery Rusalka. Jezírko se  od té doby nazývá Rusalčino.
Zámek je dnes Památníkem Antonína Dvořáka. V jeho prostrách se konají prohlídky, při nichž stále zní Dvořákova hudba, i různé hudební akce.
V roce 1884 dosáhl skladatel obrovského úspěchu v Anglii, stal se světoznámým a ve Vysoké, na opačném konci obce než je zámek, koupil od švagra pozemek s malým špýcharem, který proměnil v útulný venkovský domov (vila Rusalka). Zde pak s nadšením sadařil, zahradničil, choval holuby a intenzivně skládal četná další hudební díla.


Od zámku, kde se napojíme na modrou turistickou značku, vede naše cesta oborou a po kratičké době dojedeme ke zmíněnému Rusalčinu jezírku, kde můžeme odpočívat na lavičce. Pak projedeme ještě částí obory a cestou mezi polmi, s hezkým pohledem na Strýčkovský kostelíček na kopci v této obci, jedeme po klidné silnici mezi poli, loukami, hájkem, přes obec Strýčkovy, kolem Hlubokého rybníka a přes obec Nesvačily se vrátíme do Rožmitálu.