Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Info e-mailem

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím e-mailů

Rezervace, ubytování

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE:3
DNES:368
TÝDEN:3194
CELKEM:826633

Práce

Pracovní nabídky

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

VELKÁ PROCHÁZKA PO ROŽMITÁLE

Na procházku se vydáme od Informačního střediska (1), které sídlí na počátku Palackého ulice, vycházející z náměstí.

 

V Informačním středisku získáme mnoho informací a publikací o městě Rožmitálu pod Třemšínem, o jeho historii i současném dění ve městě. Dozvíme se také o turistických zajímavostech, můžeme zde zakoupit mapy a různé turistické sběratelské předměty. 
V budově se nachází také městská   Knihovna manželů Tomanových a veřejný internet.


Ihned vedle Informačního střediska stojí reprezentační budova městské radnice (2).

Radnice vznikla na místě původního měšťanského domu. Jádro budovy dnešní radnice pochází z roku 1837. V roce 1855 byly na radniční věž umístěny hodiny ze zrušené městské brány, která stávala nedaleko náměstí v Palackého ulici.
Budova byla původně jednopatrová, do místností se vstupovalo z průjezdu uprostřed průčelí. V místnostech vlevo byla pošta a Husova knihovna města Rožmitála. Vpravo byl byt správce a za ním byty strážníků a šatlava. V prvním patře byl byt tajemníka, kanceláře úřadu, zasedací síň, archiv. Při stavebních úpravách, započatých v roce 1936 bylo přistavěno druhé patro. Počátkem 40. let byla zasedací síň vyzdobena velikým nástěnným obrazem „Pasování na rytíře pana Lva z Rožmitála na dvoře francouzského krále Filipa Dobrého“, který namaloval akademický malíř Jan Šebek. 
K této události se připomíná zajímavá událost. Pro vytvoření obrazu byla uspořádána sbírka. V roce 1941 byly pro dárce vytvořeny krásné diplomy čestného uznání. Protože v té době nebylo Československo samostatným státem, ale Protektorátem Čechy a Morava, podřízeným Velkoněmecké Říši, nebylo možné upomínat na dějiny Českého státu, a diplomy nemohly být předány. Byly nalezeny při plynofikaci radnice v roce 2009, pečlivě zabalené a v neporušeném stavu pod hromadou uhlí, jehož zbytky se vyvážely ze sklepa radnice. Diplomy pak krátce před svou smrtí podepsal tehdejší dlouholetý starosta  města Rožmitálu pan Karel Jareš a tak byly předány do rukou potomků dárců.
V 70. letech minulého století byla provedena modernizace budovy, pošta byla přestěhována do budovy zrušené měšťanské školy na náměstí a knihovna do vedlejší budovy, dříve obecné školy. V přízemí byla vybudována nová zasedací síň a na nádvoří byly zřízeny prostory pro další komunální služby. Síň v prvním patře byla zařízena jako obřadní síň. V roce 2009 pak byly provedeny další rozsáhlé úpravy interiéru, které vedly k jeho dnešní podobě.

 

Celá západní strana náměstí (v sousedství  zámku) byla plná obchodů.

Ale největší pozornost na sebe upoutávalo koňské řeznictví pana Halíka (3), které bylo na východní straně náměstí, hned vedle rohového domu ( kdysi hotel, dnes restaurace Slavia) naproti radnici. Když pan Halík pekl karbanátky z koňského masa, jejich vůně se rozlévala po celém náměstí, až ke školám za kostelem.
Pan Antonín Halík, pán s knírkem a se zlatým řetízkem s přívěskem koně na kapsičce u vesty, koupil dům od manželů Tomanových, rodičů budoucího spisovatele a dramatika Josefa Tomana (1899 – 1977). Jeho pamětní deska je umístěna o několik domů dál, na bývalé obecné škole.

 

Naproti radnici, uprostřed náměstí, stojí kostel sv. Jana Nepomuckého (4).

Náměstí, které je dnes městskou památkovou zónou, bylo původně podhradím.  Na místě dnešního kostela byla barokní kaple a později snad gotický kostel, který shořel. V roce 1729 nechal zde postavit arcibiskup Ferdinand z Khuenburka  nový kostel sv. Jana Nepomuckého podle projektu architekta Carla Canevala. Ten byl v letech 1904 až 1905 přestavěn podle  plánů architekta Josefa Fanty  v neobarokním slohu. Josef Fanta ( 1856 – 1954) byl významný český architekt, nositel zlaté medaile ze Světové výstavy v Paříži, který v téže době navrhl komplex pražského nádraží císaře Františka Josefa, dnes Hlavního nádraží Praha. Při  příležitosti přestavby  byly v kostele osazeny i nové varhany. Staré  varhany, na které hrával Jakub Jan Ryba, se nedochovaly.  Jako památka na J.J. Rybu zůstala v ochozu na kůru kostela litinová deska s jedním jeho životním heslem: „Abys byl lepším, pozoruj denně své činy a zkoumej je“. Kostel je hierarchicky označován jako filiální, pro odlišení od farního kostela ve Starém Rožmitále.
Náměstí bylo důležitým společenským centrem po každé nedělní velké mši. Na bohoslužby chodili ve svátečních oblecích lidé ze všech okolních obcí . Muži  v černém, s klobouky na hlavách, starší ženy s bílými šátky. Po skončení „mše svaté“ jich bylo plné náměstí, muži se vzájemně informovali  o stavu polních prací a úrody, o  nákupech osiv a prodeji svých výrobků, o zdraví a stavu hospodářských zvířat, o možnostech jejich nákupu nebo prodeje. Ženy pak se svými známými a  zejména s dětmi, které se oženili nebo vdaly do okolních vesnic, probíraly rodinné události, kdo se kde narodil, oženil nebo zemřel, jakou měla nevěsta výbavu, kdo koho podvádí, kdo zchudnul nebo zbohatl.

 

Jdeme-li po východní straně náměstí, dostane se k další významnější budově, k hotelu Panský dům (5).

První písemná zmínka o domě na tomto místě je z roku 1545, kdy ho vlastnili Gryspekové. Pro účast  rodiny na stavovském protihabsburském povstání byl zkonfiskován a roku 1626 byl postoupen pražskému arcibiskupství V roce 1710  zde vrchnost vystavěla panskou hospodu. Vystřídalo se zde mnoho nájemců až do roku 1938, kdy byl dům do základů zbořen a na jeho místě byl podle návrhů místního architekta Karla Houry současný hotel. V polovině roku 1939 byla podepsána nájemní smlouva s prvními nájemci manžely Karlem a Františkou Vondráčkovými.

Vondráčkovi měli v nájmu penzion  Výhledy s výletní restaurací na výšině nad Klenčím pod Čerchovem. Po německé okupaci Československa v roce  1939 nechtěl zůstat na německém území a celá jeho rodina odcestovala do vnitrozemí a dílem náhody se dostala do Rožmitála, kde se právě pronajímal nově postavený Panský dům. Na Chodsku měl přítele malíře Jana Šebka. S ním dojednal, aby namaloval již zmíněný obraz pro městskou radnici. Ještě před započetím malby obrazu vytvořil Jan Šebek sgrafito Lva z Rožmitála na fasádě Panského domu.

 

Vedle Panského domu je Základní umělecká škola J.J. Ryby (6). 

Budova byla  vystavěna v letech 1854 - 1855 jako obecná škola. Tady začínaly děti své školní vzdělávání. Bývaly to nejprve 4 ročníky. Od roku 1859 zde učil František Jerie, který v roce 1861 založil ochotnické divadlo a byl též organizátorem národních slavností na Třemšíně. V roce 1887 byla zřízena ještě pátá třída.
Po výstavbě nových školních budov na místě někdejších městských jatek  v roce 
1964 bylo v opuštěné budově zřízeno městské muzeum, sídlo kulturního klubu a základní umělecká škola. Muzeum i kulturní klub jsou dnes v jiných prostorách, takže celá budova slouží  jen  Základní umělecké škole, která má se svými 5 pobočkami  (v Milíně, Bohutíně, Hvožďanech, Obecnici a v Jincích) asi 800 žáků a jejich počet se každoročně zvyšuje. Je největší uměleckou školou ve Středočeském kraji . Byla zřízena v roce 1952, tehdy jako Městská hudební škola J.J. Ryby. Dnes se zde vyučují obory hudební, taneční, výtvarný a literárně-dramatický.                                                   Na budově školy je pamětní deska spisovatelů manželů Tomanových.
S bývalou obecnou školou sousedila měšťanská škola, kde žáci pokračovali ve studiu 
po ukončení obecné školy. Byla otevřena v roce 1898. Studium zde bylo tříleté.   V roce 1919 byl zřízen ještě jako nadstavbový nepovinný čtvrtý ročník,  Jednoročný učební kurs, v němž si schopnější chlapci a dívky prohlubovali učivo měšťanské školy, aby byly lépe připraveni absolvovat odborné školy nebo pracovat ve státních úřadech. 

 

Na konci náměstí vpravo vychází ulice J.J. Ryby. 

Na jejím počátku po levé straně je za malým parčíkem dům s pečovatelskou službou a za ním, na břehu Podzámeckého  rybníka, je restaurace New Romance, odkud je krásný výhled na hladinu rybníku a za ním na Starý Rožmitál. Tam, kde dnes začíná dlážděná cesta k restauraci, stával domek, v němž bydlel , pekl a prodával cukrář Josef Voldán (7). Jeho speciálním výtvorem byly Rožmitálské oplatky. Nechal si udělat formy s tímto nápisem a svým jménem. Balil je do krabice se stejným logem a obrazem rožmitálského zámku. 


    Naše  procházka ale nepokračuje Rybovou ulicí, ale ulicí Hofmeisterovou, která vychází z druhého rohu náměstí vlevo. V této ulici  bydlel náš slavný hokejista Josef Černý ( 8) a  spisovatel Rudolf Richard Hofmeister, na domě  č.p. 41 na pravé straně ulice je jeho pamětní deska (9). Nad levou stranou ulice se týčí vysoké stěny zámeckého pivovaru. Za domem Hofmeisterových je  malá chaloupka, zvaná Platejz (též Plotejz, 10). Je to bývalá hospoda. V ose jejího štítu vystupuje ze zdi malá apsida, střecha na strmém krovu je zakončena bedněným štítem s kabřincem. Před štítem domu je malá zahrádka. Domek je  hezkým objektem pro fotografy i malíře.
 Za Platejzem jdeme po vysoké hrázi Podzámeckého rybníka (11). Jeho  největší délka je asi 750 m a šířka       m. Plocha jeho hladiny je téměř 17 hektarů. Protéká jím říčka Skalice (též Vlčava). Na konci hráze jsou velká stavidla a za nimi kolem hospodářského dvora dojdeme k velké Lípě Johany z Rožmitálu( 12). Její stáří se odhaduje na tři století. Na lavičce pod lípou často sedával a tvořil spisovatel R.R. Hofmeister. Od lípy, podél  břehu Podzámeckého rybníka, jdeme velmi příjemnou dlouhou Alejí Johanky z Rožmitálu s úžasným pohledem na celý Podzámecký rybník a Starý Rožmitál v pozadí. Přijdeme k prvním domkům Starého Rožmitálu.  Předtím, než dojdeme k mostku přes říčku Skalici, je domek č.p. 74, v němž je volně přístupné soukromé Cvokařské muzeum (13).

Cvokařství (někdy též cvočkářství) vzniklo na Rožmitálsku brzy po zahájení zpracovávání železných rud. Byly postaveny některé hutě (např.), která vyráběly jen železné dráty a jiné materiály pro výrobu cvočků a ostatních materiálů. Vyjmenujme si názvy některých výrobků: hřebíky zámkové, pantové, ostrohlavé, lafetové, brzdové, piltové, vratové, denárové, roletové, nárožníky, slováčky oválové, obrazové háčky, plynové háky, skoby do zdí, lavičáky, obručové háčky a pak celá řada různých cvočků do bot ( šerky úzké, široké, se špičatou hlavou, šerky ostré sekané a vyražené, sedlové, křížové, šustony, pifle), které měly umožnit bezpečnou chůzi v obtížných terénech a hlavně zvýšit trvanlivost bot. Vrcholným obdobím výroby cvočků byla první světová válka (1914 – 1918), kdy hlavním a významným odběratelem cvočků byl armáda. Po této válce  cvokařské řemeslo postupně zanikalo, nejprve výroba cvočků a od poloviny minulého století i výroba drátového zboží, která přecházela na automatizované strojírenské podniky.

 

Po prohlídce cvokařského muzea stojí za to odbočit vlevo do Cvokařské ulice v části obce, zvané Luh. Cvokařská ulice není jen řada domů, ale skupina 23 řemeslnických domků mezi ulicí Cvokařskou a nábřežím Bartoloměj Sadílka. 

Tato příměstská řemeslnická kolonie z 19. století má jedinečnou památkovou hodnotu. Jsou to malé domky, někde se společnými dvorečky, většinou bez zahrad, kolem úzkých křivolakých uliček a soutek, kde bydleli lidé, kteří se zabývali řemeslem, především cvokařstvím. Domky mají většinou polovalbové střechy, s oknem pod zešikmenou částí střechy nad průčelím domku.
Přímo ve Cvokařské ulici Vás zaujme zvláštním způsobem vyzdobený domek č.p. 75 rodiny Trčků (14). Pan Trčka, který je vyučen truhlářem a jeho děda byl tesařem, sbírá léta všechny možné nástroje, používané v těchto řemeslech, ale také v zemědělství. Většinu restaurovaných předmětů vystavuje na venkovních stěnách domku a dílny. 

 

Po procházce Luhem přejdeme po mostku přes Skalici, mineme po levé straně stojící bývalý staroměstský mlýn a po starých širokých schodech dojdeme k farním budovám a ke kostelu Povýšení Svatého Kříže (15). 

Farní kostel Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále je nejstarší památkou města Rožmitála pod Třemšínem, dominantou Starého Rožmitála a spolu s bránou, farou a kaplankou také chráněnou kulturní památkou.
Na pahorku bylo již předhistorické osídlení. Je pravděpodobné, že tu bylo pohanské obětiště, starší než rožmitálský hrad. Později tu byl postaven gotický kostelík.. Gotické portály, objevené při opravách kostela v 70. letech 20. stol., jsou odborníky datovány do let 1230 - 1240. Kostel byl tedy pravděpodobně postaven v první čtvrtině 13. století.  Měl tvar kříže,  samostatnou zvonici, boční gotický vchod, obehnán byl hradbami s dvěma branami. V uzavřeném areálu byl v těsné blízkosti kostela  až do roku 1854 hřbitov, později vznikla fara a kostnice (dnes kaplanka). V letech 1729-31 za působení faráře Václava Vavřince Hoffmistra Přeštického (†1737) byl kostel přestavěn do barokní podoby, zrušen boční vchod, rozšířen kůr, věž byla přistavěna k chrámové lodi. Zůstal jen tvar kříže, jejž má kostel dodnes, a zbytky žebrové klenby v kapli sv. Václava. Věž byla zakončena cibulovitou šindelovou bání.
Namísto zrušeného hřbitova byl zřízen nový, dál od kostela. Starý hřbitov vedle kostela dnes připomínají jen závěsné desky, pomník faráře Šolleho a socha Svatého Jana Nepomuckého z roku 1729,umístěná poblíž kaplanky. 
V kostele jsou vedle starých gotických portálů datovaných do let 1230-40, nejstarší dvě křtitelnice – kamenná ze 14. století a cínová z roku 1596 – a litinový náhrobník z roku  1759.  Oltáře byly pořízeny v letech 1690 až 1737, namaloval je Bedřich Kamarýt. Největším skvostem kostela jsou původní historické varhany, někdy též nazývané Rybovy, pořízené díky úsilí faráře Antonína Platnýře v roce 1750, dílo Martina Palečka z Netolic, na nichž v letech 1788-1815 hrával starorožmitálský regenschori Jakub Jan Ryba. Jedná se o barokní dvoumanuálové varhany, jejichž více než 700 píšťal je soustředěno v krásné pozdně barokní (rokokové) skříni. Po požáru kostela v roce 1794 bylo nutné varhany opravit.   Tehdy vložil J.J. Ryba do skříně varhan lístek s jménem tehdejšího pražského arcibiskupa, současného faráře Kašpara Zacha a jméno Jana Kocha z Březnice, který varhany opravil. Lístek opatřil svým podpisem.   Předpokládá se, že na tomto nástroji zazněly první tóny Rybovi České mše vánoční, Hej Mistře a že celá mše zde byla poprvé provedena o půlnoci 24. prosince roku 1796. Dnes její tóny zvou po celý rok stovky návštěvníků k poslechu úryvků 
 a o Vánocích k účasti na štědrovečerní bohoslužbě spojené se slavným a jedinečným provedením celé této skladby.
A na venkovní zdi kostela je od roku 1990 pamětní deska České mše vánoční od akademické sochařky Evy Sprangerové.
Vedle kostela povýšení Svatého Kříže můžeme navštívit i Staroměstský hřbitov, kde jsou pohřbeni: Jakub Jan Ryba, Ferdinand Brož (1802 – 1881, učitel, autor nejstaršího životopisu J.J. Ryby, iniciátor stavby budovy obecné školy na Rožmitálském náměstí, držitel vyznamenání stříbrného kříže s korunou), Karel Daniel Gangloff, Ing. František Hofmeister (1875 – 1950, bratr spisovatele R.R. Hofmeistera, městský tajemník, první rožmitálský meteorolog, zakladatel skautingu na Rožmitálsku), Gustav Klika ( 1884 – 1920, učitel, spisovatel a první starosta Rožmitálu po založení samostatné Československé republiky), Václav Matoušek. Je zde též pomník Dr. Josefa Arnošta Ryby, nejstaršího syna J.J. Ryby, který sem byl přenesen v roce 1993 z pražských Olšanských hřbitovů.

 

Naše zpáteční cesta do Rožmitálu vede Rybovou ulicí přes celý Starý Rožmitál. Hned za maličkou  návsí pod kostelem je dům č.p. 23, kde do roku 1930 a pak ve vedlejším domě č.p. 115 bydlel zasloužilý učitel a kronikář Václav Matoušek ( 16). Naproti v ulici, za  restaurací (dříve Kulturní dům, postavený v roce         ) je usedlost, kde v letech 1848 až 1923 žil František Stupka, který spolu s rožmitálským lékařem a výborným fotografem MUDr. Adolfem Růžičkou  (zemřel 1941) založil roku  1884 spolek Literární kruh, který pečoval o hospodářský a kulturní rozvoj Rožmitálska. 
    O několik domů dále je obytná budova někdejšího statku, kde je pamětní deska vůdce selské rebelie Bartoloměje Sadílka (17). A ještě dále, v domku č.p.        se narodil v roce 1952 houslový virtuos Václav Hudeček ( 18).
    Třetí dům za křížkem, na pravé straně silnice, je dům č.p. 112, postavený ve 20. letech minulého století, který vždy budil pozornost, protože se vymyká charakteru venkovské zástavby. Každý mu říká v místním slangu Vorzouc vila (19). 

Dům postavil profesor hudby Rudolf Průša, který se vrátil po první světové válce z New Yorku, kde byl sbormistrem pěveckého souboru Sokola.  Josef a Aloisie Vorzovi se do domu přistěhovali v roce 1938. V roce 1942 se oba zapojili do činnosti proti německé okupaci. 
Vorzova vila se stala partyzánskou ošetřovnou, v níž se ukrývali nemocní partyzáni, uprchlí sovětští zajatci a lidé, které hledalo německé gestapo. Jako úkryt sloužily ve druhém podkrovním podlaží poměrně velké prostory mezi stěnami a střechou, kde se dá pohybovat ale jen po čtyřech.

 

Téměř až na východním okraji Starého Rožmitála je památkově chráněný dům č.p. 59 (20),  který je nejstarším stavením této části města.

Je to nejcennější trojdílný roubený dům na Příbramsku, celý ze dřeva, jen podezdívka je kamenná. Uvnitř bývala černá kuchyně s komínem. Charakteristické je nároží z trámů vázaných na rybinu a mocně vystupujících. Sešikmená záhlaví trámů podpírají krov. Obytné přízemí je vyspárované a opatřené hliněnou omazávkou, v podkroví je jen prostý bedněný štít s vyřezanými malými čtvercovými otvory. Střecha je šindelová. V domě bydlel dráb, který býval městským hlídačem, dozorcem při polní robotě, úředním poslem a též vykonavatelem tělesných trestů.

 

Rybovou ulicí ( zčásti pěšinou po hrázi rybníka) dojdeme na mostek, za nímž na rohu ulice Příkopy stála původní škola, kde vyučoval J.J. Ryba. Na nynějším domě to připomíná pamětní deska (21).
Naše procházka pokračuje příjemnou ulicí Příkopy nad někdejším hradním příkopem, kterým protéká Jalový potok. Ten se rozdvojuje, jedno rameno vedlo k bývalé továrně Roko v Palackého ulici.  Rameno potoka  je dnes zasypáno a voda teče potrubím pod úrovní ulice Příkopy. Továrna byla zrušena a dnes je zde Podbrdské muzeum (22).

 
V místech dnešního muzea býval  mlýn, nazývaný Podbranský. V roce 1379 byl pronajat rychtáři Peškovi za jeho služby městu. Pak se zde vystřídali další nájemci a majitelé.  V roce 1883 stavení i s mnoha pozemky přešlo pod Arcibiskupství pražské V roce 1912 mlýn vyhořel. 
Po požáru již arcibiskupové původní provoz neobnovili, místo mlýna tu působila firma „Ferrum, akc. spol. pro průmysl železářský, továrna na stroje“. Za první světové války zde byla soustředěna pro Rožmitálsko typická řemeslná výroba cvočků, dále tu kompletovali granáty a obráběli pouzdra dělových nábojů. Po první světové válce se Ferrum rozpadlo a arcibiskupové objekt prodali V. Tomáškovi a ing. Kašpárkovi, kteří zde vytvořili firmu Roko – Rožmitálské kovozávody, později Kovoprůmyslové závody. Továrna produkovala třífázové elektromotory, elektrické svařovací stroje aj., později se výroba rozšířila o výrobu kovového nábytku a vzduchotechniky. Za německé okupace ve druhé světové válce byl závod donucen převzít strategicky významnou produkci generátorů na výrobu dřevoplynu pro nákladní a osobní auta.
Po druhé světové válce se závod specializoval na senomety, v menší míře se vyráběly ventilátory a vzduchotechnická zařízení.  Dne 1. 1. 1950 se bývalé Kovoprůmyslové závody přičlenily pod národní podnik Agrostroj Prostějov a výrobní program byl rozšířen o další hospodářské stroje. V témže roce byla přikoupena sousední budova se stodolou a přestavěna na obrobnu, dále zavezena část rybníka Kuchyňky, čímž se alespoň trochu rozšířila kapacita podniku.
V roce 2000 koupilo závod město Rožmitál pod Třemšínem, které v letech 2009 - 2010 celý areál adaptovalo na Podbrdské muzeum.
Na rohu u budovy muzea, kde je vjezd na nádvoří, stávala  městská brána s hodinami, šatlavou a solním skladem, zbořená roku 1855. Hodinový stroj, zhotovený roku 1642 Matoušem Popelem z Březnice, byl přenesen na věž radnice. 

 

Prohlídka muzea potřebuje více času, navštívíme je jindy. Dnes od muzea zabočíme vlevo do ulice Palackého a dojdeme na most přes druhé rameno Jalového potoka ( 23).

Most je z lámaného kamene s cihelným sklenutím, vetknutým do rostlé skály. Z obou stran má široké zděné zábradlí. Na pravé (jižní) straně je postavena litinová socha svatého Jana Nepomuckého, odlitá v r. 1859 v bývalých arcibiskupských železárnách v Rožmitále. Na severní straně zábradlí je pískovcová socha svatého Václava. Údolí Jalového potoka nad tímto zábradlím se říká Rožmitálské Benátky. V potoce je zde mnoho velkých kamenů, které při větší vodě vytvářejí velké peřeje.

 

Za mostem  vidíme před sebou dvoupatrovou budovu dřívějšího nábytkového truhlářství pana Šmída (24). Před ní, kolem rohové budovy, která je často připomínána jako Březnická hospoda, odbočíme vlevo do Sladkovského ulice. 

První křižovatka vytváří maličké náměstíčko. Na jeho levé straně bývala městská váha, kde se vážily povozy s dřívím, uhlím, obilím a jinými prodávanými výrobky. V patrovém rohovém domě na pravé straně bylo v přízemí  pekařství pana Tuháčka a v prvním patře služebna státní policie. Dnes je zde hotel Bílý lev (25). Křížem odtud přes křižovatku stával dům s hodinářstvím pana Nového. To byl široko daleko známý hodinář, který uměl opravovat všechny možné nástěnné a stolní hodiny. Jeho dílna, to byla krásná galerie kyvadlových hodin a kukaček

 

Sladkovského ulicí dojdeme na další křižovatku u autobusového nádraží, kde zabočíme vpravo do Komenského ulice. Zde je areál rožmitálských škol ( 26), základní, speciální základní, mateřské a dále sportovní areál s atletickým hřištěm, fotbalovým stadionem, tenisovými kurty a  koupalištěm. 

Proti fotbalovému stadionu je školka a vpravo od ní jsou zahrady domů. V zahradě, která náležela k domu pana Eisnereicha, vetešníka, byly postaveny budovy, kde byl uskladněný starožitný a opotřebený nábytek. Dnes je tady skautská klubovna. Za 2. světové války, v letech 1942 až 1945 se zde mezi nábytkem ukrýval  před německými úřady rumunský malíř pan F. Papst a jeho rakouská přítelkyně. Eisnereichovi jim opatřovali jídlo a také malířské potřeby. Pan Papst za tyto služby platil svými obrazy.

 

Koupaliště bezprostředně souvisí se Sadoňským rybníkem (27), ale je napájeno z vrtaných studní. Je zde také turistická ubytovna s restaurací, kde se můžeme  občerstvit. Pak přejdeme most rybníka a ulicí Sadoňskou sejdeme z hráze a pozastavíme se u pomníku Ing. Františka Lízla (28).

Lesní inženýr František Lízl (1913 – 1944) se přistěhoval z Prahy a působil od začátku roku 1940 na arcibiskupském panství v Rožmitále. Krátce po příchodu zakládá odbojovou skupinu proti německé okupaci. Byl velice kamarádský, vynikající společník, snadno navazoval přátelství. Jezdil po revíru  na kole, brzy se poznal se všemi lesníky i lidmi pracujícími v lesích, s řemeslníky, hostinskými, hoteliéry, obchodníky. Měl jejich naprostou důvěru a tak mohl mnohé z nich získávat pro odbojovou skupinu. Organizoval zásobování uprchlým sovětským válečným zajatcům, parašutistům a pronásledovaným místním občanům, zajišťoval jim lékařskou pomoc, pomáhal budovat lesní kryty a řídil veškerou odbojovou činnost. Sám se skrýval v domku porybného Františka Langa nahoře nad tímto pomníkem. Tento úkryt však byl prozrazen a pan Lízl byl zatčen. Když ho odváželi autem do Klatov, před železničním přejezdem u Hudčic vyskočí z auta a skončí svůj život pod koly přijíždějícího vlaku.

 

Sadoňská ulice ústí do ulice Čelakovské-Rajské. Tou přímým směrem dojdeme k benzinové stanici, přejdeme hlavní silnici a dojdeme k novému městskému hřbitovu (29).

Vejdeme-li na hřbitov hlavní branou, je po levé straně společný hrob vojáků Rudé armády, kteří zahynuli na Rožmitálsku na konci druhé světové války. Napravo od hlavního vchodu, v nové části hřbitova, je hrob spisovatele Karla Josefa Beneše ( 1896 – 1969) a pod náhrobní sochou ženy s houslemi odpočívá jeho manželka, světoznámá houslistka Ervína Brokešová (1900 – 1987). Ze známých osobností je tu pohřben ještě spisovatel Rudolf Richard  Hofmeister (1868 – 1934) a MUDr. Adolf Růžička (1851 -1941), lékař a první rožmitálský fotoamatér; část jeho fotografických děl je v rožmitálském muzeu.

 

Ze hřbitova se vrátíme zpět k benzinové stanici a za ní odbočíme vlevo na pěšinu, která vede na maličké náměstíčko, kterému se říkalo Šichtamt (30). 

Bylo to veřejný průchozí prostor slévárny litiny. Po levé straně byla pec, která v době tavby ozařovala široké okolí vylétajícími jiskrami. Po slévárně zbyl dnes jen komín, který je chráněnou památkou a sídlem čápů. Čápi jsou jakýmsi symbolem Rožmitálu. Jejich přílet, výcvik malých ptáků a jejich odlet jsou mnoha rožmitálskými občany se zájmem sledovány. Po pravé straně náměstíčka je jednopatrový dům tehdejšího majitele slévárny a vedle něho přízemní dům. Na tom je pamětní deska Čelakovské-Rajské ( 1817 – 1852), manželky F. L. Čelakovského a zakladatelka obrozenecké Společnosti dívek českých.

 

Po průchodu Šichtamtem se dostaneme opět na ulici Čelakovské-Rajské, půjdeme z kopečka,  přejdeme most a za ním ihned odbočíme vlevo směrem k Třebízského nábřeží, které vede kolem rybníku Jez (31). Rybníkem protéká říčka Skalice.  Pod jeho jezem bývaly dva hamry. 
Chceme-li už ukončit procházku, můžeme projít po nábřeží a u transformační stanice ve věžovitém domečku přejít do Palackého ulice, která nás dovede na náměstí.
Máme-li chuť a dostatek sil, přejdeme do Palackého ulice po panelovém chodníku, přes stavidla Jezu a krátkou uličkou, dáme se vlevo a  přejdeme hlavní ulici. Ihned za křižovatkou je zbrojnice Dobrovolného hasičského svazu (32). Rovně ulicí Pod Topoly se můžeme zajít podívat na městskou sluneční elektrárnu a vodárnu (33), nebo rovnou odbočit ulicí 1. Máje, pak vlevo Bezděkovskou a opět vpravo Třemšínskou k Domovu důchodců, před nímž je zajímavá expozice dřevěných soch (34). Pokračujeme dále ulicí Na Spravedlnosti a na první křižovatce zabočíme do Klikovy ulice, kde je domek č.p.      s pamětní deskou, v němž bydleli spisovatel K.J. Beneš a houslistka H. Brokešová ( 35).
Vrátíme se zpět a pokračujeme dále ulicí Na Spravedlnosti. Z této ulice odbočíme do  ulice  Kpt. Jaroše, až půjdeme na procházku po naučné stezce „ U Drtiče - Bílá Skála“( 36) . Nyní ale přejdeme hlavní ulici a půjdeme dále Tyršovou ulicí, kde je Sokolovna (37) se sokolským hřištěm. V Sokolovně se kromě cvičení hrála též ochotnická divadla, promítaly se filmy a konaly se tu různé oslavy a plesy. Sokolovna dnes není v provozu, je v majetku města a plánuje se její další využití. 
Tyršova ulice ústí opět do Palackého ulice. Na křižovatce vpravo je starodávný dům se zvláštní dvojitou střechou, kde  bývala velmi známá hospoda „Na cikánce“( 38).  Název vznikl o roce 1726,  kdy zde byly sťaty hlavy čtyř cikánek jako trest za krádeže a potulování.
Několik kroků dále je Pomník padlých vojínů z 1.světové války ( 1914 – 1918) a zavražděných občanů z doby německé okupace v letech 1939 – 1945  (39). 
Přejdeme most přes Skalici a za parčíkem odbočíme vlevo do ulice Podmlýnská a dále přes most do ulice V Oboře. Stojí v ní velmi pohledný Dům u Lipků se zahradou (40). Po roce 1642 v něm bydlela Johanna, vdova po majiteli panství, Floriánu Grispekovi. Dům prodala arcibiskupovi Harrachovi, který zde zřídil  kancelář lesního správce.
Ulice V Oboře je neprůjezdná, ale pokračuje jako pěšina přes lávku a kolem městských sádek k rybníku Kuchyňka (41). Přes hladinu je vidět zadní trakt Podbrdského muzea s rozhlednou a věž radnice. Zamrzlá hladina rybníka pak bude navždy připomínat Josefa Černého, který zde se svými spoluhráči začínal dráhu slavného hokejisty.
Kolem Kuchyňky dojdeme na silnici, přejdeme most se stavidly a ihned za ním sejdeme po hrázi k potoku, vytékajícímu pod stavidly z Podzámeckého rybníka. V tomto místě stával domek, v němž se smolily sudy pro pivovar. Do těchto míst dosahuje prostor zámeckého parku ( 42). 

Park nechal vytvořit někdy před rokem 1795 arcibiskup Salm v klasicistním slohu. Tvoří jej dvě podélné aleje z tvarovaných habrů. Mezi nimi je středová cesta ke kruhovému záhonu v horní části parku a odtud k můstku přes potok, vytékající z Podzámeckého rybníka. 
V parku se občas konají různé zábavní akce, nyní především při příležitosti Dne české královny k poctě Johany z Rožmitálu ( 1430 – 1475). 
Z parku vybíhá malý poloostrov do rybníka Kuchyňky. Zde byl po skončení 2. Světové války v roce 1945 uspořádán ukázkový skautský tábor. Byly zde postaveny dva jehlanové stany z pozůstatku mladých Němců (Hitlerjugend), kteří měli za války své středisko v Penzionu manželů Muchových, jeden stan vyrobený z jutových pytlů a ohniště.

 

Strmou pěšinou vyjdeme z parku k barokní kapličce svaté Anny (43).

Kaplička má půlkruhovou klenbu, toskánské pilastry a profilovanou římsu. Původně byla opatřena barokní zdobenou mříží a dřevěnou sochu svaté Anny s Pannou Marií. Socha je dnes uložena v Podbrdském muzeu.

 

Posledním místem naší procházky měl být zámek. Bohužel v současné době je uzavřený. Tak zajdeme ještě do domu proti kapličce, kde je Hasičské muzeum (44) a pak, pokud je sobota nebo neděle nebo všední den mezi 11. a 13. hodinou, zajdeme na občerstvení do protější Zámecké hospody ( 45). 

To byla kdysi zámecká kovárna. Byl to původně barokní dům s klasicistním přístavkem, barokním portálem a mansardovou střechou, krytou šindelem. Byl přestavován v roce 1770 a 1804. V roce 1985 byl přestavěn do dnešní pohody.

 

Pokud přijdeme k Zámecké hospodě mimo otvírací dobu, sejdeme na náměstí a proti radnici zajdeme do restaurace Slavie nebo projdeme přes celé náměstí do restaurace New Romance na počátku Rybovy ulice.