Navigace

Obsah

Básník

(29.– 30. 8. 2008) (autor: Jarka Blažková)

Až na polích budou klasy zrát,
vítr v máku tancovat,
Panny zlaté v šarlatu
ztratí z nebe záplatu.

Bylo léto a vzduch voněl po jahodách. Mladý básník bloumal pod zeleným baldachýnem stromů, kde vládlo příjemné chladno. Občas mu na tvář dopadl sluneční paprsek a on se usmíval.
Líný letní den byl vše, co jen mohl student střední školy od prázdnin chtít. Sluníčko, les a jeho tůně byly balzámem na citlivou duši. Šťavely v kořenech vysokého smrku právě kvetly. Mladík je obdivoval s nepřítomným úsměvem ve tváři.
„Hej, básníku!“ vyrušil ho ze snění jásavý hlas. Otočil se mírně zrudlý, že byl přistižen při snění, a uviděl dívku opírající se o strom. Poklepávala prsty o kmen.
„Zase opěvuješ krásy lesa? Zapomněl sis blok a tužku,“ vypálila na něj v rychlém sledu. Dobromyslně ho dloubla do ramene.
„Nezapomněl,“ opáčil, když se vzpamatoval, a dloubnutí jí vrátil.
„Tak mi něco přečti,“ pobídla básníka. Ten se však zdráhal, protože viděl, jak její oči hrají netrpělivostí.
„Prosím,“ podívala se na něj pohledem opuštěného štěněte a on se podvolil. Ze zadní kapsy džínů vytáhl notýsek a začal číst.

„V tůních lesních plavou němé
stíny kapradiny pokloněné,
kameny chladem orosené,
bledí ohniváči bez plamene.

Chladná je kůže žabí
v skrytu vodní trávy.
Jemná je jako pohlazení
voda v letním odpoledni.“

Když zmlkl básníkův tichý hlas, zafoukal vítr a sfoukl dívce pramen vlasů z obličeje. Mlčela. Teprve po chvíli porušila závoj okouzlení.
„Nádherné verše. Tos napsal dneska?“ zajímala se.
„Právě před chvílí. Děkuji,“ odpověděl skromně.
„Volno ti svědčí. Taky bych chtěla jen tak se toulat po lesích a psát,“ usmála se posmutněle.
„Kdyby ses jen dokázala na chvíli zastavit a vnímat nádheru stvoření, pak snad…,“ zadoufal.
„Zastavit se? Když můžu vybírat ptačí hnízda? Kdepak,“ odmítla jeho návrh. Již se probrala z okouzlení jemnými verši a toužila být někde pryč.
Byla nespoutaná jako vítr. Rozloučila se a dřív, než básník stačil mrknout, zbylo tu po ní jen pár odloupnutých kousků kůry.

Jako orel v blankytu
kroužit a neznat strach,
mít v tichu záštitu,
milovat o prázdninách.