Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Rezervace, ubytování

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 2
DNES: 44
TÝDEN: 976
CELKEM: 527923

Práce

Pracovní nabídky

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Jakub Jan Ryba

 

„Tak krásné, tak vznešené, tak vzdělávající a přesto užitečné je umění muzika.“

J. J. Ryba

 

kresbaJakub Jan Ryba, spisovatel, hudebník, skladatel, učitel a básník, autor patrně nejznámější české vánoční mše „Hej mistře, vstaň bystře“ (česká mše vánoční), přichází na svět 26.října roku 1765 v Přešticích v rodině učitele. Už jako pětiletý hraje Jakub Jan Ryba klavírní sonáty a koncerty, zároveň se učí hře na housle a na varhany. Hudební nadání bychom mu tedy určitě mohli závidět, narodil se s ním. Jako patnáctiletý odchází v roce 1780 Ryba do Prahy, kde s podporou svého strýce studuje na gymnáziu. Prahou je přitom okouzlen, zvláště pak hudbou, která se hraje v jejích palácích a koncertních sálech. J.J. Ryba při studiu cvičí v gregoriánském chorálu, hraje v kvartetu a zdokonaluje se ve varhanní hře. Přitom nezapomíná studovat ani teorii hudby. Kromě hudby je ale věnuje i studiu nehudebnímu - hlavně filozofii (oblíbí si zejména Senecu), studuje spisy Voltairovy a Rousseauovy, je přívržencem osvícenských myšlenek. Životem v Praze je nadšený, otevírají se nedozírné možnosti jeho zvídavému duchu a je tedy velmi nemile překvapen, když ho otec ze studií stahuje, neboť je třeba, aby pracoval jako učitel na venkově.

Na rožmitálské škole působil v letech 1788-1815. Bylo to období, kdy se vytvářely základy novodobého nižšího školství. Úspěch a účinnost výchovy a vzdělávání závisel především na učiteli - na jeho vztahu k povolání, k dětem i k celému prostředí, v němž působil. Ryba ve své době v mnohém vybočil z tehdy stanovených mezí, v mnohém předstihl své součastníky. Mnohé jeho myšlenky předjímají cíle naší školy, mnohá jeho slova znějí dodnes aktuálně. Pokusme se zrekapitulovat, čím nás Ryba, pedagog, inspiruje, v čem je i dnes učitelům vzorem.

Příkladný byl především jeho vztah k učitelskému povolání jako náročnému a odpovědnému poslání. Učitelské povolání nebral jako zaměstnání, jako pouhý zdroj obživy, ale jako obrovské poslání a hlavně jako výzvu pro sebe: neustále cítil potřebu vzdělávat se, rozšiřovat své duševní obzory, aby pak své poznatky zprostředkoval svým žáčkům. O to se snažil novátorskými vyučovacími metodami, zcela novým přístupem k dětem: na jedné straně byl laskavý a přívětivý, ale na děti náročný, a pokud to bylo třeba, i přísný. Těmi nejprostšími prostředky - jednoduchými, ale žákům srozumitelnými a přijatelnými metodami, dosahoval ve výchově a vzdělávání dobrých výsledků. Kromě toho se při učitelské práci stačil věnovat i spisovatelské a hudební činnosti a také promýšlel a v praxi realizoval nové a originální pedagogické postupy.

Velkou pozornost věnoval Ryba vyučování zpěvu a hře na hudební nástroje. Nezapřel v sobě hudebníka a svůj zápal pro hudbu se snažil přenést i na své žáky. Nesledoval pouze praktický zřetel - nácvik zpěvu a hudby pro potřeby kostela. Využíval písně a hudby k tomu, aby děti dosáhly patřičného vzdělání v oblasti estetické. Navíc mu písně často pomáhaly i děti vychovávat, vštěpovat základní morální postoje, mravní zásady a vzorce správného chování. Ryba si uvědomoval sílu písní ve výchově, a proto sám složil řadu písní pro potřeby školního vyučování; jejich didaktické a motivační zaměření dokládá ukázka textu písně, kterou děti zpívaly před začátkem vyučování:

 

„S chutí, milí spolužáci čile, hbitě, jako ptáci do školního cvičení!... …Zdař bůh, máti, milá školo!.... Jak se máme v světě chovat, moudře zlému vyhybovat, k tomu vedou školy nás. Rozum k pravdám osvěcují, srdce k citnostem nakloňují – ó, jak vzácný školní čas!

 

Z hlediska dnešní doby dosahoval Ryba ve vzdělávacím procesu vynikajících výsledků. I děti ho měly rády a dělaly ve vzdělání pokroky. O to více ho trápilo nepochopení dospělé rožmitálské veřejnosti, neshody s vrchností, rozepře se zaměstnavatelem, neustálé řešení sporů a obtížné zajišťování obživy pro početnou rodinu. Zvětšující se deprese a pocit marnosti vyřešil po svém: spáchal sebevraždu. K tomuto zoufalému činu ho zřejmě přivedly všechny výše jmenované potíže, ale zřejmě k tomu přispěla i jeho složitá osobnost a záliba v Senecově filosofii.

Jako sebevrah byl Ryba 12.4.1815 pohřben na bývalém morovém hřbitově v polích za městem u Nového rybníka. Protože se sám rozhodl ukončit svůj život, jeho pohřeb byl bez jakéhokoliv církevního obřadu, což bylo v té době velice potupné. Dnes toto místo připomíná litinový kříž obklopený čtyřmi vzrostlými lipami. Vydáte-li se od kostela ve Starém Rožmitále dále po silnici směrem na Plzeň, kterou přejdete, a minete několik domů po levé straně, objevíte jej zhruba po půl kilometru hned u cesty vedoucí k Sobeňskému rybníku.

Další místa a budovy v Rožmitále, která připomínají J. J. Rybu:

Stará škola, v níž Ryba učil a bydlel: Vyhořela r.1874. Na místě, kde stávala, najdete na později postaveném domě pamětní desku. Vyjdete-li za poštou z náměstí a půjdete směrem na Příkopy, je to první dům u mostu vpravo.

Mohyla nad Voltuší: Kamenný pomník z r. 1933 stojí na místě, kde 8.4. 1815 Jakub Jan Ryba ukončil svůj život. Jeho tělo bylo nalezeno až třetí den po smrti.

Farní kostel Povýšení sv. Kříže a Rybův hrob

Nejvýznamnější památka města – farní kostel, v němž byl Ryba regenschorim a kde zřejmě poprvé zazněla i Česká mše vánoční, stojí na západním okraji města. Dochovaly se zde původní varhany z r. 1750, na něž Ryba hrával. Na stěně kostela nepřehlédněte pamětní desku věnovanou České mše vánoční. Na blízkém hřbitově najdete hned za zdí u vchodu vpravo mezi dvěma vzrostlými jasany Rybův hrob. Na konci téže řady si všimněte také pomníku Rybova nejstaršího syna Dr.med. Josefa A. Ryby, jehož ostatky sem byly přeneseny ze hřbitova na Olšanech.

Něco z Rybových myšlenek:

Musíme dobře pozorovat své chyby a snažit se, abychom se jich vystříhali.

Bohu, vlasti, lidu sloužit,
po obecném dobru toužit,
s Múzami se celovati,
čísti, housti, rýmovati,
vzdělávat se bez ustání,.
jest mé denní zaměstnání

 

Kdo není přítelem školy, není také přítelem lidu.

 

 

Máša Rajičová, Tereza Konvicová a Karolína Linhová

Obrázek nakreslila Martina Janoušková