Proměna lásky
(autor: Iva Kubíková)
V řadě opuštěných domů
potkala jsem dámu
musela tam bloudit dlouho
bylo to už k ránu
Nebyla to stará žena
ani žádná kráska
byla to jen opuštěná
tuze smutná láska
Chtěla jsem jí ruku podat
setřít slzu z víček
teplou dlaní sejmout bolest
z jejích bledých líček
Něžným slůvkem potěšit jí
pozvat k sobě domů
lekla se a zmizela mi
ve stínu starých stromů
„Lásko vrať se" volám na ni
slyším kroky v dáli
tichou nocí vzdalují se
a mě oči pálí
Nespatřila jsem už nikdy
posmutnělou dámu
hledala jsem ji snad všude
ve dne, v noci, k ránu
Naproti mě hrdě kráčí
smělá, mladá kráska
jak mě míjí, poznávám ji
je to nová láska
